Ostravského mecenáše čeká horké léto

11. June 2016, Média

týdeník Echo / 3. června 2016

VE STÍNU KONKURZU OKD ZÁPASÍ S FINANČNÍMI PROBLÉMY TAKÉ STROJÍRNY VÍTKOVICE, JEJICHŽ ŠÉFA JANA SVĚTLÍKA V OSTRAVĚ STÁLE JEŠTĚ POVAŽUJÍ ZA PROTIKLAD ZDEŇKA BAKALY.

Ve společenském sále empírového zámku právě skončila jedna z menších konferencí, na kterou se prvoplánově nechodí kvůli poslouchání projevů panelistů, nýbrž pro možnost sekat se s nějakou vy­sokou podnikatelskou či politickou celebritou. Hned po závěrečném potlesku se spousta účastníků místo ke stolům s občerstvením nahrne k hostiteli, za chvíli se před ním vytvoří zástup zabírající přes půlku foyer. Každý čeká, aby mohl se zavalitým mužem prohodit pár slov. Ten každého přijímá s úsměvem laskavého monarchy, naslouchá a dobrácky kyne, na řadu přichá­zí další. Ne, tohle není výjev odněkud ze Sicílie nebo z Afriky, ale z vítkovického zámku v Ostravě, kde pod­nikatelé takto čekali na provizorní audienci u šéfa vít­kovických strojíren Jana Světlíka.
Asi dva roky stará scénka dokumentuje, jak mimo­ řádné postavení si Světlík ve svém městě vybudoval. Je to figura, která v Ostravě znamená víc než primá­tor nebo hejtman, za níž se chodí vyřizovat záležitosti nesouvisící s podnikáním holdingu. Světlík si vytvořil auru průmyslníka, patriota a filantropa, který dýchá pro svoje město, nehrne se bezohledně za ziskem a umí se rozdělit. Asi nejvíce plusových bodů si připsal za přebudování Dolních Vítkovic, památkově chráně­ného areálu bývalých hutí v centru Ostravy, sloužící­ ho dnes hlavně jako zábavní centrum. Že rekonstrukci zaplatily vesměs evropské fondy a vítkovické firmy na tom ještě vydělaly, je pro mnoho lidí vedlejší. Světlík bývá často dáván do protikladu se Zdeňkem Bakalou, který je v Ostravě upřímně nenáviděn. Někdejší spo­lumajitel OKD se ostatně kdysi sám vůči Světlíkovi vymezil v podobném duchu: ,,Já nejsem továrník jako pan Světlík, já jsem investor,” odpověděl Bakala na no­vinářskou otázku v době, kdy se teprve začínalo hovo­řit o problémech jeho černouhelných dolů.

Náš hrdina musí rozprodávat obrazy

Světlík v minulosti vystupoval jako ten, který něco po­dobného jako Bakala nikdy nedopustí. Póza, s níž se mu dlouho dařilo udržovat Ostraváky v přesvědčení, že on je jejich úspěšný a zároveň kladný podnikatel­ský hrdina, začala v posledních měsících čím dál více narážet na ekonomickou realitu. V současnosti může být rád, že krachující OKD a mediální rozruch kolem insolvence částečně odvádějí pozornost od nesnází jeho skupiny, která se potýká se stále většími dluhy a jejíž klíčový podnik Vítkovice Power Engineering (VPE) odolává pokusům věřitelů o vyhlášení konkur­zu. Pokud k němu dojde a dolehne na ostatní podniky ve skupině, bude mít Ostravsko už opravdu zaděláno na sociální problém. Holding čítající na 30 podniků je s osmi tisíci zaměstnanců druhým největším zaměst­navatelem v regionu. Jistou útěchou může být shoda okolností, že český trh práce právě prochází nebývalou konjunkturou.
Na mimořádné valné hromadě v březnu musely Vít­kovice vůbec poprvé přiznat vážnější problémy. Člen představenstva Pavel Filipčík tehdy uvedl, že některé firmy jsou „ve složitější finanční situaci” a že skupina pracuje na úsporných řešeních a dojednává splátkové kalendáře. Kromě VPE, která má potíže se zpožděnou stavbou elektrárny v Turecku, s problémy zápasily dva další podniky. Skupina evidovala dluhy po splatnosti ve výši 3,5 miliardy korun. Vedení se snažilo poukazovat na to, že celková bilance je vlastně kladná, protože obchodní partneři dluží Vítkovicím přes sedm miliard, věřitele to však zjevně neuspokojilo. V dubnu prosáklo na veřejnost, že Světlík musel na pokyn bank začít rozprodávat svoji léta budovanou sbírku českého umění, aby Vítkovice získaly více hotovosti na úhradu dluhu. Není tajemstvím, že Světlík se dlouhé měsíce marně snaží dohodnout s bankami o novém balíku úvěrů a garancí. Skupina také zastavila své pozemky a sjednala si půjčku od družstevní záložny Creditas.

Lahvárna se stínem

Světlík nepatří mezi persony spojené s první privati­ zační vlnou. Ještě ve druhé polovině 90. let znal jeho jméno mimo Ostravu málokdo. Absolvent Vysoké školy báňské (obor nauka a tváření kovů) začínal ve Vítkovicích v roce 1982 jako kovářlisař. O deset let později se stává ředitelem jednotky Lahvárna, kde se vyráběly vysokotlaké ocelové nádoby určené například pro stlačený plyn. Z původně odepisovaného provozu Světlík udělal rentabilní divizi, která úspěšně rozjela vývoz a postupně obsazovala západní trhy. Jeho první velká chvíle přichází, když se celý holding ocitá v problémech. Vítkovice tehdy vedli jejich manažeři, kteří přes firmu Rafis Trading získali menšinový balík jejich akcií. Skupina v čele s Václavem Pastrňákem ale skupinu dovedla na pokraj bankrotu, jenž se podařilo odvrátit jen díky částečné restrukturalizaci. Ještě předtím ale management rozhoduje o prodeji úspěšné Lahvárny. Světlík ji s partnery koupí za 484 milionů korun. Už tehdy se na jeho podnikatelském příběhu objevuje kaňka. Za Lahvárnu totiž nezaplatil hotově, ale pohledávkou, koupenou od leasingové společnosti DB Invest. V dobovém zpravodajství se neuváděl jen důležitý detail – kdo za touto firmou stojí. Oním mužem v pozadí byl David Beran, jeden z dravých finančníků, kteří vydělali první miliony na dovozech kopírek a faxů po sametové revoluci a následně se pustili do velkého byznysu. Jeho asi nejznámějším aktivem je dodnes úvěrová společnost Profi Credit. Ačkoli se na přelomu tisíciletí Lahvárna v tisku obecně spojovala jen se Světlíkem, Beran držel ve firmě rovnocenný podíl. Nově dosazený management Vítkovic koncem 90. let namítal, že operace s DB Invest holding poškodila a mezi desítkou trestních oznámení, jež podal, se jedno týkalo také prodeje Lahvárny. Policejní vyšetřování ale nezjistilo porušení zákona. V dalších letech se podnikání Lahvárny a Vítkovic vyvíjelo téměř opačným směrem. Zatímco Světlíkova firma se dál rozrůstala, přibírala firmy ze zahraničí a její roční obrat se přiblížil pěti miliardám, někdejší mateřský holding se znovu sunul ke krachu. Vítkovicím nepomohla drastická opatření, jako bylo snížení počtu zaměstnanců o polovinu, ani vyčlenění hutnické divize, kterou za více než tři miliardy odkoupil stát. Vláda premiéra Vladimíra Špidly, která v holdingu držela dvoutřetinový podíl prostřednictvím Fondu národního majetku, chtěla situaci vyřešit rozdělením a odprodejem jednotlivých částí zvlášť. To ale nehrá­lo do not Světlíkovi, jenž si už dlouho dělal zálusk na celé Vítkovice. Začal v Praze lobbovat a nakonec byl úspěšný.V únoru 2003 kabinet rozhodl, že se Vítkovice budou prodávat vcelku.

Světlíkovy „světlé” zítřky

Během privatizace se často zmiňoval zájem investiční skupiny Penta, do finále výběrového řízení se ale do­stala Lahvárna a královéhradecká společnost Eximat. O vítězi rozhodovala cena, což bylo pro Světlíka pod­statné. Nabídl 402 milionů, tedy nižší částku, než měl kdysi zaplatit za Lahvárnu, Eximat však podle dostup­ných informací nabídl ještě čtyřikrát méně. Nutno zdůraznit, že většina z ceny připadala na odkup po­hledávky od České konsolidační agentury v nominální hodnotě 2,8 miliardy. Zdálo se, že před Světlíkem se otevírají světlé zítř­ky. Tisk jej přijal vděčně, deník MF DNES tehdy psal o „triumfálním návratu”. Následující roky lze ve zpět­ném pohledu opravdu hodnotit jako novodobou zlatou éru Vítkovic. Hospodářství rostlo vysokým tempem, o zakázky nebyla nouze. Životně důležité bylo pevné sepjetí s energetickou společností ČEZ, která za vede­ní Martina Romana mohutně investovala do obnovy tuzemských elektráren.
Postupně se ale objevují komplikace. Zhoršují se Světlíkovy vztahy s Beranem, což nakonec vyústí do úplné roztržky a mnohaleté právní bitvy. Do sporu posléze vstupuje miliardář Karel Komárek, majitel investiční a průmyslové skupiny kolem Moravských naftových dolů (MND), který získává od Berana jeho 45% podíl. Světlík převod zpochybňuje s poukazem na to, že měl na akcie předkupní právo. V době, kdy se už rozjely arbitráže, nechává zvýšit základní jmění Vít­kovic, při němž se Komárkův podíl snižuje na zhruba jedenáct procent. Mezitím se znesváří i Beran s Ko­márkem, což rozvětvený spor, v němž už padlo několik až protichůdných verdiktů, ještě více znepřehledňuje. Jisté je jedno – hlavním Světlíkovým soupeřem se stává Komárek. Jeho lidé říkají, že Světlík je založením postsocialistický manažer, který se obklopuje podob­nými typy lidí a není schopen skupinu řídit projekto­vým způsobem. Přesvědčení šéfa Vítkovic o vlastní nepostradatelnosti prý vylučuje, aby se do manage­mentu dostala potřebná čerstvá krev.

Colours of Vítkovice

Světlík se v uplynulých měsících snažil dokázat, že je stále schopen situaci zvládnout. Zdůrazňoval nový systém vedení a personální změny. To, co zatím předvedl, nicméně obavy příliš nesnižuje. Na začátku dubna oznámil, že jej na pozici generálního ředitele holdingu od července vystřídá Libor Witassek. Tento spolumajitel poradenské společnosti DC Vision se zaštiťuje členstvím v mezinárodní konzultantské síti nebo donátorstvím v Nadačním fondu proti korupci. Banky jsou navíc zvyklé, že záchranu skupiny formátu Vítkovic převezme člověk z větší poradenské firmy, jež se může opřít o vlastní tým právníků a dalších odborníků. Na začátku května sice soud odmítl poslat do kon­kurzu společnost Mechanika, v případě VPE si ale Světlík podobným výsledkem být jist nemůže. Společ­nost loni skončila s půlmiliardovou ztrátou a po do­končení největších zakázek pro ČEZ těžko hledá nové objemnější zakázky. Konkurz navrhla dosud neznámá brněnská společnost Wetag Invest, která skoupila po­hledávky od ostatních věřitelů. Ve prospěch Vítkovic hraje argument, že si do kontraktů tradičně vyjednávají ustanovení o zákazu prodeje pohledávek. Podle této logiky by se tak návrh Wetagu mohl označit za „šikanózní”. Světlíkovy vyhlídky však zhoršilo, když se do insolvence přihlásila velká stavební firma Metrostav a po ní další. Situaci Vítkovic navíc komplikuje vnitřní provázanost dluhů – jednotlivé firmy ve sku­pině včetně VPE si dluží obrovské částky navzájem. Bankrot jedné firmy tak může vyvolat řetězovou reak­ci a stáhnout do úpadku další společnosti.
Podle nepotvrzených informací se šéf Vítko­vic během května pokusil nabídnout podíl několika možným kupcům. Padla jména lobbisty a bývalého svazáckého funkcionáře Martina Ulčáka, zbrojního podnikatele Jaroslava Strnada nebo majitele kampe­ličky Creditas Pavla Hubáčka. Nikdo z nich ale zájem ani jednání nepotvrdil. Jiné zdroje zase tvrdí, že Svět­lík dostal nabídku od čínských investorů, avšak rázně ji odmítl.

Asi jediné, co by mohlo vytáhnout Světlíkovi trn z paty, je projekt typu dostavba Temelína. Nic tak monstrózního se ale v nejbližších letech nechystá. Je možné, že Vítkovice budou chtít udržet nad vodou velcí odběratelé, jako je například ČEZ, kteří se obáva­jí, že konkurz by mohl ohrozit rozdělané zakázky. Na rozdíl od Bakaly má Světlík lepší pozici u některých politiků, hlavně u prezidenta Miloše Zemana, kterého podpořil před volbami a s nímž se občas vídá i v Lá­nech. Zeman ale nemůže Vítkovice ochránit před vě­řiteli.
Až se v polovině července rozezní první tóny hu­ debního festivalu Colours of Ostrava, který se tradič­ně odehrává v areálu Dolních Vítkovic, bude už možná o dalším osudu Vítkovic jasněji. Jestli tentokr át přijde mezi návštěvníky .také Jan Světlík, se naopak zdá být čím dál nejistější. Zřejmě by se nemohl vyhnout otáz­kám na další osud svého impéria, jemuž se podlamují nohy. Vítkovice se v lepším případě nevyhnou boles­tivé restrukturalizaci, a to je pravda, která se neříká snadno.

SVĚTLÍK JE FIGURA, KTERÁ V OSTRAVĚ ZNAMENÁ VÍC NEŽ PRIMÁTOR NEBO HEJTMAN, ZA NÍŽ SE CHODÍ VYŘIZOVAT ZÁLEŽITOSTI NESOUVISÍCÍ S PODNIKÁNÍM HOLDINGU.

[Social9_Share] Média